Podle indiánské legendy totiž liána, na níž dozrávají vonné vanilkové lusky, vyrostla z krve princezny Tzacopontzizy – Jitřenky. Ta byla dcerou Tenitzliho, třetího krále dynastie Totonaků. Protože vyrostla do neskonalé krásy, rozhodli se rodiče zasvětit ji bohyni tkalcovství a jídel. Princezna musela proto sloužit v chrámu a jakýkoli styk s muži měla zapovězený. Mladíkovi jménem Zkatan-Oxga
Mladý jelen – se však podařilo dívku zahlédnout a bezhlavě se do ní zamiloval. Rozhodl se proto princeznu unést. Bohyně jim do cesty vyslala obrovskou nestvůru chrlící oheň, jež prchající dvojici uvěznila v plamenném kruhu. Zde Jitřenku a Jelena dostihli chrámoví kněží. Oběma milencům usekli hlavu. Jejich těla odvezli zpět do chrámu, vytrhli jim srdce a obětovali je rozezlené bohyni.
Na místě, kde Jitřenka a Jelen zaplatili za svou lásku životem, do druhého dne vyrostl keř s dužnatými listy. Kolem něj se vyplazila ze země liána, jež prorostla větvemi keře a ovinula se kolem něho jako paže milující ženy.
Ohromení kněží usoudili, že liána, která kolem sebe šířila opojnou, dosud neznámou vůni, může být jedině popravená princezna. Začali ji považovat za esenci Jitřenčiny nevinné duše a liánu, kterou nazvali Caxixanath, tedy tajuplná květina“, prohlásili za posvátnou a obětovali ji bohyni. Od těch dob Totonakové a ostatní středoameričtí Indiáni vanilku uctívají a používají ji při svých rituálech – ale i jako koření, lék a afrodisiakum. Indiánské ženy si zhnědlé plody této liány vtírají do šatů. Rád si hraji se svou manželkou, je-li její vůní vanilka,“ tvrdí například muži ze středoamerického kmene Lakandonů. Mayové pijí při sexuálním vyčerpání či impotenci čaj z vanilkových lusků, jejich ženy si zase tímto odvarem léčí problémy s menstruací.
-4e09cd43dd599.jpg){kind=small}
