Jan Jaroš byl od dětství veden k hudbě a výtvarnému umění. Od druhé třídy navštěvoval kromě výtvarného kroužku hodiny zobcové flétny a později lesního rohu. Jak sám říká, hra na hudební nástroje ho moc nebavila, přesto je dnes pro něj hraní na trubku jeden ze způsobů relaxace.
