Zabydlený ateliér

„Ateliérové okno vedlo do dvora a světlo tam dopadalo tvrdě a smutně a ne dál než doprostřed místnosti; vzadu v polotmě bylo nejasně vidět nedodělaná plátna, polámané spodní rámy, vyřazené rámy, mezi tím kusy starého bezcenného nábytku a na všem silnou vrstvu prachu. Malíř bloumal po ateliéru jen v košili, šle za ním vlály, trepky plácaly o zem, před každým stojanem se zastavil, tu něco seškrábal, tam zas přidal; v tu hodinu začínal jen zřídka nové plátno. Teprve odpoledne nastala skutečná práce a trvala až do večera. Pak šel do hostince k Laveurovi, sedával tam dlouho do noci, zvláště v sobotu, kdy se na Courbetově večeři kupila kolem něho spousta známých…“ Vzpomínka na ateliér Gustava Courbeta, in: André Gill: Vingt Années de Paris, Paris 1883