Nevyzpytatelné cesty osuduPřestože se chtěl původně stát sklářem (žil ve sklářském kraji a zpracování skla ho fascinovalo), vyučil se automechanikem a pak ještě vystudoval střední průmyslovou stavební školu. Jak se později ukázalo, technické vědomosti, které získal jako automechanik, a znalost materiálu (kovu) se zúročily v době jeho emigrace. Ve Švýcarsku se spřátelil s podnikatelem, který navrhoval a vyráběl svítidla. A protože o technickém provedení svých výtvorů toho moc nevěděl, Miroslav Hruška mu občas radou i činem pomáhal. Dopadlo to tak, že začali pracovat jako spoluautoři.
Po převratu se vrátil do Prahy a spolupracoval s různými divadly na nasvícení scén. Nicméně svítidlům se nepřestal věnovat, a protože jeho odborné vědomostní zázemí mu umožňovalo vytvářet krásné tvary lamp, stalo se to, co se stát muselo. O jeho tvorbu byl stále větší zájem, a tak vznikla Williams galerie světla.
|
|
|

