Zatímco po kamenných kvádrech na chodnících a cestách si lidé pěkně vykračují, na blyštícím se leštěném mramoru chodí opatrně. Je-li navíc v světle modré nebo světle zelenomodré barvě, jsou zcela nejistí a rozhlížejí se, čeho by se zachytili. Všichni, ať chceme či nechceme, jsme vybaveni jakýmsi čidlem, které nás upozorní, je-li něco v rozporu s tím, co nás po tisíciletí našeho vývoje učila příroda.
Základna prostoru
Naši dávní předkové chodili po hlíně, kamení, trávě, mechu a jehličí. Tyto materiály a jejich barevnost vždy nabízejí stabilitu. Naproti tomu chůzi po modré vodní hladině znají jen biblické příběhy. Modré ovzduší pro běžné smrtelníky, vyjma parašutisty a vzduchoplavce, také nepředstavuje jistotu polohy. Neznamená to samozřejmě, že bychom se po modrém podkladu nedokázali pohybovat. Je však jisté, že některé barevné tóny na podlaze nedodají ten pravý pocit rovnováhy a přecitlivělé osoby mohou dokonce nečekaně rozrušit.
Lidské oko totiž vnímá podlahu jako základnu prostoru. Proto je třeba znát optické faktory působení podlahových krytin na jeho tvarování. Obecně platí, že celoplošné krytiny (koberce, linolea, PVC, dřevěné nebo laminátové plovoucí podlahy) by měly mít spíše klidné, neutrální barvy, a pokud mají vzor, pak je lepší, je-li drobný a nevýrazný.
