V tuzemských domácnostech se celou řadu let používalo jen pár kusů nábytku, u nichž byla kolečka považována za samozřejmost. Dvě kolečka mívaly dětské postýlky (aby mohly mít maminky své ratolesti podle potřeby u sebe), na kolečkách byly pracovní židle. Pojízdné byly i servírovací stolky. Před několika lety se však kolečka začala objevovat ve větší míře snad u všech typů nábytku včetně skříní. Tuzemský zákazník je však přijímal – a doposud i přijímá – poněkud s rozpaky. To bylo například velmi jasně vidět u nábytku Exe, poprvé vystaveného před čtyřmi lety v Brně. Praktické solitéry byly určeny zejména pro mladé zákazníky, a tak si domácí výrobce dovolil kovový vzhled i kolečka u většiny kusů. Zatímco odborníkům se nový systém líbil, spotřebitelům se zdál příliš „technický“.
Pohodlí na kolečkách
„Když zákazníkovi navrhnu solitér na kolečkách, bývá většinou nedůvěřivý. Argumentuje tím, že ‚to bude ujíždět’a podobně,“ říká architektka Helena Fišárková, která patří k nejlepším tuzemským designérům. „Kolečka používám zejména tam, kde je třeba s nábytkem často manipulovat, aby měl člověk pohodlí a musel vynaložit co nejméně námahy. Za ideální pokládám kolečka pro pojízdné minibary, stolky pod televizory, nízké konferenční stolky nebo pracovní kontejnery, zejména od doby, kdy se začala běžně používat kolečka na kloubu, která umožňují jednoduchý pohyb do všech stran,“ tvrdí Helena Fišárková.
