Bára Štěpánová o koupelnách Pražského hradu

Když jsem se v lednu 1990 stala osobní sekretářkou prezidenta republiky, postavila jsem tím před Václava Havla jeden z prvních vskutku státnických úkolů: Kam mě posadit? Musela jsem být nablízku… a volná byla jen koupelna. Do telefonu jsem se pak hlásila slovy: “Koupelna prezidenta republiky, Bára Štěpánová, dobrý den.” Dokonale jsem mátla, ale musím podotknout, že v matení jsem měla vydatné pomocníky. Některé hovory šly totiž přes ústřednu, kde seděl ještě původní personál. Aktivně hovořil jen česky, pasivně rusky a slovensky, takže když volal například prezident Weizsäcker, spojovatelka se lekla, zavěsila a vzkázala mi: “Volal nějaký Němec a křičel Prezident, prezident! Asi blázen.”