-5568580ae2921.jpg)
Manželé výtvarníci Olga a Miroslav Hudečkovi toužili kdysi po vlastním ateliéru. „Sháněli jsme nějakou stodolu,“ vzpomíná paní Olga, „a nakonec nám osud přivál lesní parcelu.“ Jejich první stavbou byla kůlna, kterou společně s dětmi vytapetovali, vařili si na schůdkách, přitom stavěli a zakládali zahradu. Na práci byli jen sami dva a dvě šikovné dětičky, všechno dělali ručně, pan Miroslav dokonce kopal jedenáct a půl metru hlubokou studnu, záměrně v minus deseti stupních, jen aby se vyhnul vrchní vodě.
On, sochař, se vždy věnoval těžším změnám zahrady, ona, sochařka-keramička, vymýšlela a pomáhala realizovat. Jednou po bouřce, kdy starý strom spadl na rozestavěný dům, pan Miroslav zbylé duté nemocné stromy pokácel. Uřízl je pilou co nejvýš, aby s nimi mohly na zahradě pobývat ještě co nejdéle. „Ke kmenům jsme vysadili břečťany z Jeleního příkopu z Pražského hradu, z Vyšehradu a z Prokopského údolí,“ vzpomíná paní Olga. „Aby kmeny něco vydržely, svařil manžel kolem každého koš z železných prutů. Na některé kmeny jsem vyrobila koule s otvory, které jsme upevnili na vrcholky kmenů, aby nehnily a byly hnízdištěm pro ptáky.“ Koule obrostl břečťan a zdálo se, jako by tu rostly prazvláštní exotické palmy. Na pozemek nechali dovézt kvalitní zahradnickou půdu, kterou vyměnila paní Olga za své žardiniéry, inspirované přírodou. „Zeminu jsme rozvezli ve vrstvě asi 10 cm po celé zahradě. Půda tu byla původně jílovitá, nic by v ní určitě nerostlo,“ říká paní domu.
