Mnozí lidé žijí s představou, že poněkud „placaté“ Nizozemsko nemá vlastně co nabídnout. Ve skutečnosti je všechno jinak. Až na výjimky je krajinný ráz na mnoha místech země podobný, ale oblast, která se tentokráte stala naším cílem, se vyznačuje nezaměnitelným půvabem kultivované zemědělské krajiny. Paprsky ranního slunce něžně hladí pastviny, ze kterých stoupá pára, a přes pootevřené okénko vklouzává do kabiny auta vůně stájí, tak typická pro zemědělský venkov. Podél cesty stojí malé cihlové domky, které oddělují od silnice nízké úpravné živé plůtky. Zahradnické úpravy kolem domků stojí za vidění. Všude je čisto a útulno, z každého koutu země je vidět řádná porce odvedené práce a také kus lásky k domovu.
Domek, který jsme navštívili, je na pohled velmi malebný. Hostem tohoto úchvatného místa jsem již potřetí. Stejně jako předtím, vítá mě i tentokrát čiperná starší paní, která profesní život zasvětila podnikání ve vlastní okrasné školce. Nyní, v důchodovém věku, se věnuje převážně zahradě a vedení klubu, který sdružuje zahradnické nadšence. Dokonce i jméno této báječné dámy zní zahradnicky – jmenuje se Rozannie. Když jsem poprvé dostal pozvání přijet se podívat na její zahradu, měl jsem trochu obavy. Představa buxusové zahrady se zdála nezajímavá, byl to ale velký omyl.
