 |
První návštěva nás zavedla do zahrádky, která je velikostí blízká trpasličímu bydlení. Kout u domku majitelé proměnili ve vřesovištní zahrádku tak rafinovaně, že se zdá podstatně větší. Je tu kousek pěkného trávníku pro polehávání a výsadby, které se během roku proměňují. Nejzajímavější jsou od podzimu do jara. V letní sezoně pak paní domu osází spousty květináčů a truhlíků pestrými letničkami a sezonními rostlinami, které venkovní „obývák“ prozáří a rozveselí.
|
Jak se to dělá?Rafinované zvětšování prostoru se uplatnilo vlastně v obou zahradách. V té tradičnější mají výsadby měkké kontury, po nichž vám běží zrak zprvu rychle, až se takřka zastaví. Vertikální živé prvky – především jehličnany, ale také několik keřů – vám totiž nedovolují vše spatřit z jednoho místa. Při procházení i takto malou zahradou se vám postupně otvírá pohled na další části kompozice, které jste ještě neviděli. Travnatá plocha uprostřed je protikladem k dynamickým liniím a stává se zklidňujícím těžištěm celé zahradní úpravy.
Odměna za dřinuSortiment rostlin manželé volili sami. Protože dům se zahradou se nachází v oblasti s vápenatými půdami, museli plochu pro vřesoviště důkladně připravit. Nejdříve nechali odbagrovat půlmetrovou vrstvu zeminy, kterou použili na modelaci terénních vln v jiné části zahrady. Dospod rozprostřeli drenáž ze štěrku s kyselou reakcí a na ni řádnou vrstvu rašelinového substrátu.
Když už vynaložili tolik úsilí na tvorbu vřesoviště, rozhodli se vysadit nejen vřesy a vřesovce, ale další rostliny, které jim sousedi v okolí závidějí. Jsou tu nejen jehličnany, ale i azalky, pěnišníky a jiné acidofilní (kyselomilné) keře. Přidali trochu travin, především ostřice (Carex) a biky (Luzula), a také něco trvalek. Na jaře mezi keři rozkvétají drobné jarní cibuloviny. |
|
