Jiří Krytinář: Křeslo, já a puma

Už jako dítě jsem měl křesla moc rád. Bořil jsem se s pocitem bezpečí do jejich polštářů a odpočíval. Anebo jsem si v nich hrál. Anebo jsem je používal jako pohovku, protože jsem byl tak malý. S křesly jsem se dost vyřádil. Hlavně s otáčecím ušákem. Když maminka procházela obývákem a hledala mě, tak jak mě míjela, vždycky jsem se potichoučku trochu pootočil, a ona mě nikdy nenašla. To byla schovávaná! Křeslo, to byl můj dětský svět.