Musel jsem utéct z Prahy

Setká-li se člověk s Tomášem Bímem tváří v tvář, okamžitě postřehne, že se podobá svým obrazům. Tomáš Bím maluje prosté věci a sám se prostě chová i mluví. Jeho zjev s proslulou hřívou vlasů i vousů je ale nevšední a zjevně skrývá mnohá tajemství. Stejně tak působí jeho zdánlivě všední náměty, které nutí diváka domýšlet zejména fakt, kam se poděli všichni ti lidé, po nichž často zůstaly na obrazech výmluvné stopy.