Okna jsou v plášti budovy „nejslabším“ článkem, neboť běžně vykazují zhruba pětkrát horší tepelněizolační vlastnosti než obvodová konstrukce. Jejich parametry a funkčnost se projeví až okamžikem zabudování do stavebního díla. Jedním ze základních požadavků na pasivní stavby je těsnost obálky, okna proto musejí mít kromě kvalitního zasklení i dobře utěsněné rámy, případně nemusí být nutně otvíravá.
| Základní dělení oken |
| Podle použitého materiálu na rám (dřevo, plast, kov, kombinace), podle funkce (větrací, prosvětlovací apod.), podle umístění ve stavbě (šikmé, svislé, rohové), dále podle způsobu otvírání (otočné, sklápěcí), podle konstrukce zasklení (dvojsklo, trojsklo) a druhu stavebního skla (lepené, tepelně tvrzené, samočisticí). Z vlastností je důležitá teplněizolační schopnost, odolnost proti větru, vodotěsnost, akustické vlastnosti, průvzdušnost atd. |
Řeč je hlavně o skle
Nejdůležitějším parametrem kvality okna je součinitel prostupu tepla (U = W/m2K). Hodnota celého okna se značí jako Uw, zasklení jako Ug a rámu jako Uf. Podíl rámu a křídla na celkové ploše okna je asi 15 až 35 %, přitom rámy vykazují až o 20 % horší tepelněizolační vlastnosti než samotné zasklení. Hodnota Ug ukazuje, kolik tepla ve formě energie „uteče“ 1 m2 skla při teplotním rozdílu 1 stupně. Kvalitu skla lze dosledovat z certifikátů výrobků. Pro pasivní domy se používají okna s izolačními trojskly (obvyklá hodnota Ug = 0,6 W/m2K), případně okna s izolačními dvojskly a speciální nízkoemisivní fólií, která dosahují týchž parametrů.
