Důraz na co nejlepší tepelněizolační vlastnosti stavebních konstrukcí se pochopitelně dotkl i okenních systémů. Naše domy se staly dokonale utěsněnými, zejména domy energeticky pasivní, které jsou podrobeny testu vzduchotěsnosti obálky budovy. To na jedné straně neuvěřitelně snížilo náklady na vytápění, ale na straně druhé začaly vznikat problémy s nedostatkem čerstvého vzduchu, s vlhkostí a plísněmi. Výše uvedené problémy sice řeší systémy nuceného větrání, ale ty není možné z nejrůznějších důvodů instalovat do každého domu.
U klasických dřevěných oken vnikal vzduch do interiéru přirozeně drobnými netěsnostmi rámů, u moderních dobře těsněných profilů byli výrobci nuceni vytvořit režim tzv. mikroventilace. V praxi jde o polohu okenního kování, kdy mezi křídlem a rámem okna vznikne asi 5 mm široká větrací spára. Většinou ji vytvoříte otočením okenní kliky do mezipolohy (mezi „otevřeno“ a „vyklopeno“), ale křídlo zůstane přivřené. Mohlo by se zdát, že je problém s čerstvým vzduchem v interiéru vyřešen, ale není to tak.
