Pěstování meruněk a broskvoní

Chcete-li přispět k rozšíření tohoto počtu, nebude na škodu si o meruňkách a broskvích něco povědět. Společnou vlastností obou zmíněných druhů je teplomilnost. Tuto vlastnost si přinesly se své vlasti – broskvoň pochází z Číny, odkud se přes Persii dostala do Evropy už ve starověku, meruňka pochází z Arménie.

Dřívější názor, že meruňky a broskvoně se mají pěstovat jen ve vinařských oblastech, je třeba po praktických zkušenostech poopravit. V posledních letech se podnebí v naší zemi pravděpodobně otepluje a zahrádkáři pěstují tyto ovocné stromy s dobrými výsledky v daleko rozsáhlejších oblastech. V Čechách se broskvoně pěstují už několik desetiletí i na Třeboňsku a Strakonicku, na Moravě je najdeme prakticky až po severní státní hranice. Je však nutno vzít v úvahu i některé další podmínky – mikroklimatické a půdní.

V tepelných nárocích se oba druhy poněkud rozcházejí – broskvoň je choulostivější ve dřevě, meruňka v květech. Oba však potřebují lehčí, záhřevné půdy, nejlépe neutrální reakce (Ph 7) s obsahem CaCO3 do 5 %.

Pozor na nemoc

V půdách s vyšším obsahem vápníku jsou meruňky a broskvoně ohroženy apoplexií – tzv. mrtvicí. Při tomto onemocnění dochází k odumírání jednotlivých větví, popř. celých rostlin. Předejít mu lze výběrem stanoviště a správnou agrotechnikou. Na příliš alkalických půdách se vyskytuje rovněž kalcióza (žloutenka). Je způsobena nedostatkem přístupného železa v půdě. Léčení je obtížné, nejúčinnější jsou přípravky Sequestren Fe 138 a Chlorofen. Rovněž houbové choroby mohou naše stromy napadnout – u meruněk je to hnědnutí, u broskvoní tzv. kadeřavost. Mšice působí nejen deformace listů a letorostů při sání, ale přenášejí i virovou chorobu šarku, která napadá i ostatní peckoviny. Častou chorobou je u broskvoní a meruněk klejotok. Do rostlin se dostává při řezu, roubování nebo jiných poraněních. Předcházíme mu řezem ve správném termínu (výhradně na začátku a v době vegetace, jako optimální se uvádí srpen a první polovina září) a důsledným ošetřením všech ran stromovým balzámem nebo štěpařským voskem.