Skip to content

Povrch záhonů, část 1.

Co by mělo být tou horní vrstvou, z níž vyrůstá zelenina? Toto téma působí začínajícím permakulturním pěstitelům největší zmatek v hlavě. Sám na svém záhonovišti řeším koloběh povrchů stále velmi intenzivně. A mohu potvrdit, po všech předchozích zkušenostech, že všechny typy povrchů záhonků mají své pro i proti.  (ČÁST 1.)

Všichni ekozahradníci se jistě shodnou na tom, že záhon má být hluboce zúrodněný, do hloubky nejméně půl metru tvořený co nejhumóznější, voňavou, úrodnou půdu. Stejně důležité je i to, co tuto úrodnost zakončuje nahoře. V horní vrstvě půdy je totiž nejvíce živo, produkuje se zde většina živin, které následně proudí s vodou ke kořenům.

V běžné zelinářské praxi se záhony každoročně nejméně jednou zryly, vše se promíchalo a vznikla stejnorodá kyprá směs. Pak se povrch stále dokola kypřil a okopával, jinak by porostl plevelem, vytvořil škraloup, nebo moc vysychal.

Partneři webu

Odebírejte newsletter

Nechte si posílat novinky a inspiraci ze světa bydlení

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMMATERIALY RODINNYDOM BMONE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025