Jeho jehličky jsou opravdu pichlavé, šedozelené až modrošedé, dlouhé kolem tří centimetrů. Vyrůstají kolem celých větviček, takže působí hustě a huňatě. Smrk bílý (nazývaný též sivý) pochází rovněž ze Severní Ameriky, má jehličky kratší než druhy předchozí, zato husté. Mají modrozelenou barvu, a navíc je zdobí bílé pruhy. I kůra větévek má velmi světlou barvu.
Smrku je velmi podobná douglaska tisolistá – je také za něj často považována. Má lesklé, tupě zakončené jehlice dlouhé až tři centimetry. Po rozemnutí příjemně voní po citronech. Douglaska pochází ze Severní Ameriky. U nás byla často vysazována pro svou odolnost a celkem rychlý růst.
V mnoha oblastech Evropy se nejvíce používá jedlička. Její koruna není tak hustá jako u smrku – tři centimetry dlouhé, lesklé a tmavozelené jehlice však působí velmi ozdobně. Jedličku by pytláci kradli nejraději, ale zatím mají poměrně smůlu, do našich lesů se teprve vrací. Mimochodem, pokud se jim to zdaří, ale dopadne na ně ruka zákona, může je taková jedlička přijít i na pět set korun.
