Než se obkladač rozhodne, jaký materiál a pomůcky zvolí, musí si zodpovědět tři základní otázky: zaprvé kde, tedy pro jakou oblast bude produkt používat, zadruhé na jaký podklad a zatřetí jaký druh materiálu bude lepit (viz rámeček vpravo).
Kde hledat informace
Výrobci stavební chemie i technické normy se uživatelům snaží jejich práci maximálně usnadnit. Podle Jiřího Pavlíčka, manažera technické podpory společnosti Henkel ČR, se v současné době již standardně uvádí označení specifikací lepidel na obklady podle normy ČSN EN 12004, která určuje typ lepidla, jeho pevnost v tahu, skluz, otevřenou dobu a rychlost vytvrzení.
Můžete se tak u výrobků setkat s označením C1 nebo C2, kdy C1 je tzv. silné spojení s pevností v tahu minimálně 0,5 N/mm2 a C2 velmi silné spojení s minimální hodnotou 1 N/mm2. Norma ČSN EN 12002 specifikuje i pružnost neboli příčnou deformaci lepidla – tady se na obalech či v technických listech vyskytují třídy S1 nebo S2, přičemž pro třídu S1 je minimální hodnota 2,5 mm průhybu vzorku lepicí malty a pro třídu S2 dokonce 5 mm.
