Sousedské rozepře

Tato situace však přece jen není zcela obvyklá. Po stránce právní jsou tzv. „sousedské spory“ zpravidla řešeny na základě jednoho stručného, avšak v praxi poměrně „bohatého“ ustanovení občanského zákoníku.

§ 127 obč. zákoníku totiž stanoví mimo jiné následující: „Vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi…
Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím škoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo škodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůže zprostit.“

Již z tohoto zkráceného znění příslušného ustanovení zákona vyvěrá určitá nejistota zákonodárce ohledně toho, co je a co není přiměřené. (Slovní základ „míra“ se objeví v textu hned třikrát po sobě.) Nicméně zde není na místě vyčítat zákonodárci neschopnost formulace. Situace běžného života, které toto ustanovení postihuje, jsou natolik rozmanité, že žádné přesné pojmy nemohou pomoci.