Stavební zákon v praxi: Vzájemné odstupy mezi stavbami

Dotaz čtenáře

Jsem vlastníkem rodinného domu situovaného v ploše pro bydlení. Moji sousedé zamýšlejí změnit svůj rodinný dům na restauraci s hernou. Vzájemný odstup těchto staveb by pak byl 6,5 m, což se mi zdá být velmi málo z hlediska zachování pohody rodinného bydlení. Stavební úřad však na můj dotaz ohledně vzdáleností argumentoval tím, že žádné minimální vzájemné odstupy těchto staveb, tedy stavby rodinného domu vůči stavbě restaurace, právními předpisy stanoveny nejsou, takže je z tohoto pohledu vše v pořádku. Odpovídá toto tvrzení skutečnosti, respektive tomu, že v případech, kdy vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, výslovně nestanoví vzájemné odstupy určitých staveb, je lze umístit, zjednodušeně řečeno, v jakékoliv vzdálenosti vůči sobě?

Právní ustanovení nelze vykládat izolovaně

Tvrzení stavebního úřadu není správné a zjevně vychází jen z jazykového výkladu pozitivně vymezených ustanovení o vzájemných odstupech staveb ve zmíněném právním předpisu.

Pouze s jazykovým výkladem však vystačit nelze. K celkovému závěru o významu a aplikovatelnosti té které právní normy totiž slouží celá řada dalších postupů, jako je logický či systematický výklad, přičemž nelze přehlížet zvláště širší souvislosti, plynoucí ze systémové povahy práva, z jeho funkčních vazeb. Právě z nich totiž plyne požadavek, aby se výklad určitého ustanovení právního předpisu neomezoval jen na jeho znění, nýbrž aby byl chápán jako část celku (v daném případě stavebního práva), která s ohledem na principy jednotnosti a bezrozpornosti právního řádu vytváří s jeho ostatními částmi (rozuměj především se stavebním zákonem a jeho prováděcími předpisy) logicky souladný celek.