Jaká je náplň zámečnického řemesla?
I když by to tak podle názvu mohlo vypadat, zámečník zdaleka nedělá pouze zámky, což platilo někdy ve středověku, ale zpracovává kovy v různých formách. Většinou pracuje s hutním materiálem, jako jsou jekly, „L“ profily, tyčovina, trubky, plechy nebo různé výkovky či odlitky. Co se pracovních úkonů týče, zámečník řeže, brousí, vrtá, piluje, svařuje, řeže závity, stříhá a ohýbá.
Dobrý zámečník musí být zkrátka všeuměl, aby si dokázal poradit s každým zadáním, a žádný materiál mu nesmí být cizí. Obvykle děláme vrata, brány, branky, mříže, zábradlí, schodiště, ale také různé přesné součástky, a to včetně náročných projektů (renovace veteránů nebo zakázková výroba součástek). Původně jsem totiž nástrojař a jsem zvyklý na přesnost v tisícinách milimetru. To je ovšem extrém, protože v zámečničině se většinou pracuje s přesností na milimetry, v některých případech na desetiny milimetru.
Jak vypadalo zámečnické řemeslo za našich pradědů?
Všechno se tehdy muselo dělat ručně, pouze ve větších dílnách byly rotační stroje poháněné transmisí a plochými koženými řemeny. V malých dílnách nepříjemnou ruční práci jako pilování a řezání obvykle obstaral učeň. Velký zlom přinesla až druhá světová válka, kdy se po r. 1945 rozšířilo do českých dílen ruční elektrické nářadí, které tu zanechala německá armáda z polních a leteckých dílen. Až poté nastoupila masivnější tuzemská výroba ručního elektrického nářadí. Ale tehdejší malé dílny byly vybaveny poměrně chudě, základem byla stojanová vrtačka, bruska a leštička, ruční lis, výheň a lepší dílny měly soustruh. Ale převážně se pracovalo ručně.
