První tlakový hrnec sestrojil koncem 17. století francouzský fyzik Denis Papin. Využil přitom poznatek, že s vyšším tlakem v nádobě se zvyšuje i teplota, takže je úprava pokrmu rychlejší. Důležitou součástí tlakového hrnce se stal pojistný ventil, kterým ve třicátých letech minulého století opatřil tlakovou nádobu francouzský inženýr Gautier. Když se však ventil během vaření zanesl, došlo k „výbuchu“. Veřejnost tak stále neměla k tlakovým nádobám důvěru. Teprve koncem druhé světové války se podařilo v továrně značky SEB sestrojit poklici s otočným ventilem, která byla tvarovaná tak, aby se při přetlaku mírně zdeformovala a umožnila odvod páry. Tlakové hrnce začaly postupně dobývat domácnosti.
Tlakové hrnce urychlující vaření používaly už naše babičky. Tehdy bylo ale k dispozici jen omezené množství modelů a ne všechny byly zcela bezpečné. Nyní je na trhu řada rozmanitých typů a tvarů, které jsou vybaveny až několikanásobným jištěním.
