Snadno se řekne, hůře realizuje
Typická venkovská chalupa, kterou čtyřčlenná rodina léta využívala jako rekreační objekt, již hodně pamatovala. Byla postavena ještě za slávy Rakousko -Uherska někdy v druhé polovině 19. století a v letech 1938–41 pak přestavěna dědečkem naší hostitelky. Ta zde v dětství, s lesem za zády, prožívala nezapomenutelné prázdniny. Později do těchto míst stejně rádi jezdívali jak oba synové, tak i manžel. Avšak bez toho, co odpustíme chalupě, dokonce to vnímáme jako romantiku, se již nehodláme obejít u trvalého bydliště. Centrální vytápění, vodovod, samozřejmě i s teplou vodou, nejméně jedna koupelna – to považujeme v případě trvalého bydlení již za naprostou samozřejmost.
Přestavět starou chalupu tak, aby odpovídala nárokům na moderní bydlení, v tomto případě nepředstavovalo snadný úkol, ale rekonstrukci skutečně od podlahy. „K té nás inspiroval váš časopis, který nám hodně pomohl i při její realizaci,“ zní úryvek z dopisu, který byl zároveň i pozváním k návštěvě.
Snazší je stavět na zelené louce
Možná, že někdo bude mezititulku oponovat, ale ten, kdo absolvoval rekonstrukci starého objektu – od základů po střechu – mu dá nejspíše za pravdu. Zvláště když na venkově naši předci v zájmu maximálních úspor často stavěli z nekvalitních materiálů, z toho, co měli po ruce… Právě tato skutečnost samotnou přestavbu značně komplikovala, i když se s potížemi počítalo. Jinak i k této chalupě, tak jak to na venkově bývá, patří ještě stodola z roku 1913 a chlév o rozloze 63 m2, který však už dávno nesloužil svému původnímu účelu. V průběhu rekonstrukce jej pak rodina vhodně využívala jako základnu. Pohotově jej proměnila v obytnou střechu nad hlavou, místo, kde bylo možno se najíst, umýt a přespat. Aby všechny tyto funkce mohlo letité hospodářské stavení plnit, nevyhnulo se rovněž důkladným úpravám. K rekonstrukci chléva se přistoupilo v červenci 1997 a již v prosinci téhož roku se pod jeho střechu stěhoval nábytek z chalupy. Teprve pak se mohlo započít s její přestavbou.
