Používal se materiál z „bouraček“, běžná byla i samovýroba a různá kutilská řešení. To vše nijak nesnižuje obdiv k budovatelům, pro něž byla stavba příležitostí k seberealizaci i prověrce sil. Právě tehdy vznikl pocit, že stavebnictví u nás „rozumí“ téměř každý.
Rozhodnutí „postavíme si“ postupem času přebilo „necháme si postavit“, případně „koupíme postavené“. Jako houby po dešti vznikaly (a zanikaly) projekční kanceláře, ateliéry a stavební firmy, trh ovládli silní hráči, developeři… a bohužel i šizuňkové. A kvalita se postupně začala měnit v nekvalitní kvantitu, často jen v pouhý příslib. S přibývající nedůvěrou v jiné začala v lidech opět klíčit důvěra ve vlastní schopnosti.
