Vytápění a energetika dřevostaveb
Dřevostavby klasického střihu u nás mají staletou tradici, kdežto moderní formy dřevostaveb se u nás zabydlují teprve dvě desetiletí. Na to, jak odpovídají současným požadavkům svých obyvatel i aktuálních norem, jsme se zeptali architekta Pavla Šmelhause z ateliéru ARS, který se navrhováním dřevostaveb zabývá.
Jakým způsobem nejlépe zajistíme v dřevostavbě vytápění, pokud nemůžeme vycházet z tradičního modelu masivních, sálavých, trvale používaných kamen s vysokou akumulací? A nechybí lehkým stavbám akumulace ve stěnách?
I dnes by se dal dům vytopit kachlovými kamny na dřevo či dlouhodobě vyhřívat teplem nakumulovaným v peci, ale soudobým požadavkům na komfort už to nevyhovuje. Mnohé osvědčené myšlenky ale můžeme převzít – sálavé teplo, dostatečná výměna vzduchu, teplý povrch stěn, to vše vnímáme pozitivně a v takovém domě se budeme cítit dobře. Proto potřebuje každá současná stavba dobře regulovatelný a ekonomicky efektivní zdroj tepla, je třeba zajistit větrání a zabránit prochládání stěn. Zde nám žádná (a odpůrci dřevostaveb často uváděná) akumulace tepla do zdiva nepomůže, protože stěna je prostě vždy studenější než prostředí místnosti a tepelný tok tak směřuje do exteriéru. Teprve při poklesu teploty v interiéru pod teplotu stěny se může tepelný tok obrátit! Důležitější je proto parametr tzv. fázového posunu, který nám říká, za jak dlouho projde tzv. teplotní kmit stěnou. Ideální je, když teplo přes den ohřívající konstrukci „sálá“ do interiéru v nejchladnější části noci. A toho se dá u dřevěných vícevrstvých konstrukcí vhodnou skladbou izolantů dosáhnout poměrně snadno.
